Navigace

Obsah

Zámek

Zprávy o hrabyňské tvrzi jsou natolik nedostačující, že jediné, co můžeme s jistotou konstatovat je to, že tvrz v Hrabyni skutečně existovala. O tom, kdy byla postavena, jaká byla její podoba, či kdy byla zbořena, se můžeme jen dohadovat. O tvrzi v Hrabyni se poprvé dozvídáme v listině ze 16. století, ale její existenci lze předpokládat dříve, a to pravděpodobně již ve 14.století, kdy v Hrabyni sídlil rod Bítovských z Bítova. První písemná zmínka o tvrzi pochází z roku 1528, kdy Jiří z Bítova prodal ves i tvrz Hrabyň Jindřichu z Fulštejna. Hrabyňská tvrz je zmíněna i v souvislosti s dalším prodejem, tentokrát z roku 1565. Tvrz je dále uváděna po celé 16. a 17. století a píše se o ní ještě v době, kdy Hrabyni vlastnil Maxmilián Mitrovský. Je pravděpodobné, že tvrz v Hrabyni stála až do poloviny 18. století, kdy ji nahradil barokní zámek. Většina literatury a pramenů uvádí, že tvrz stála v místech pozdějšího zámku a že tedy musela ustoupit při jeho výstavbě roku 1756. 

Ve druhé polovině 18. století, zřejmě roku 1756, se na popud Arnošta Benjamina Mitrovského začalo se stavbou poměrně rozsáhlého barokního zámku. Tento pán si Hrabyni natolik oblíbil, že nechal tvrz zbourat a nechal ji nahradit zámkem v barokním stylu.
Roku 1824 sepsal fulnecký kronikář Jaschke svou kroniku, v níž se nachází nejstarší opis zámeckého areálu. Jaschke píše: „Nachází se zde krásný, prostorný a dobře zařízený zámek, s krásnými věžními hodinami, kde skoro každoročně prodlévá jeho Excelence pan Zemský guvernér hrabě Antonín Fridrich Mitrovský se svou rodinou. K zámku patří krásná zahrada, panský byt správce, úřední kancelář, přilehlý panský Meierův statek i s bytem pro šafáře, ovčáka a jiné lidi, byt lokálního kaplana, pak velký ubytovací hostinec, který je solidně postavený a kde může být umístěno až sto koní“.
 
Zámek
 
Architekt, který projektoval hrabyňský zámek, není znám, ale patrně se jednalo o někoho z okruhu rakouského barokního architekta Johanna Lukase Hildebrandta, jehož vliv se uplatnil, nejvíce prostřednictvím rakouských stavitelů a zednických mistrů, na mnoha místech naší země a dozníval až dlouho do období pozdního baroka, čehož příkladem je právě zámek v Hrabyni. Zámek byl jednopatrový se tří-
etážovou mansardovou střechou, první etáž střechy sloužila jako podkroví se sedmi obytnými místnostmi. Průčelní fasáda zámku s bohatou barokní štukovou výzdobou měla sedm okenních os a jednoosý středový rizalit, ukončený nahoře vějířovitým štítem s vestavěnými hodinami. Po stranách půlkruhově zaklenutého vchodu, umístěného v rizalitu, stály dva pilastry, které nesly půlkruhový balkón s mřížovým zábradlím. Okna v přízemí a prvním patře byla ve štukových šambranách, zvýrazněna v přízemí rovnou a v prvním patře prolamovanou okenní římsou. První etáž střechy byla v průčelí opatřena dvěma vikýřovými okny a další dvě etáže měly tři malá okýnka. Boční fasády měly pět okenních os, okna zdobily stejné štukové šambrány jako na přední fasádě.
Původní plány zámeckého interiéru se nedochovaly, a tak nejstarší plán, na němž jsou zachyceny místnosti hrabyňského zámku, pochází z roku 1859. Jelikož od doby výstavby zámku do roku 1859 nedošlo k podstatným přestavbám, lze říct, že ani zámecký interiér neprošel zásadními změnami. Hlavními dveřmi zámku se vstupovalo do rozlehlé haly, která byla základem celého přízemí, a z níž vedly dveře téměř do všech místností v přízemí. Celé přízemí mělo pět místností, které byly propojeny, dále kuchyň a jídelnu.
Všechny místnosti přízemí zámku byly zdobeny klenbami, přičemž menší místnosti měly valenou klenbu a větší pokoje společně s halou zdobila klenba křížová. Nalevo od schodiště byla ještě jedna kulatá místnost - záchod, do něhož se vcházelo z předsíně za hlavním schodištěm.
Přímo proti vstupu do zámku vedlo do prvního patra hlavní trojité schodiště. První patro pak sloužilo výhradně obytným účelům. Kromě haly zde bylo pět místností, označených jako pokoje a tři menší kabinety. Dveřmi naproti schodišti se vstupovalo do největšího pokoje prvního patra i celého zámku, který měl i další výhodu - balkon s výhledem na celý zámecký areál.
V půdním prostoru byla opět prostorná hala, z níž se vstupovalo do sedmi pokojů různých velikostí. Vedle schodiště byla nejmenší místnost - komora. Všechny pokoje v podkroví měly šikmé stropy a vedla z nich vikýřová okna.
Všechny pokoje zámku byly vybaveny kachlovými kamny, přízemní a podkrovní místnosti měly kamna čtvercová, v prvním patře byla v pokojích kamna kulatá, přičemž do všech kamen v zámku se přikládalo mimo místnosti.
 
Zámek
 
K první přestavbě zámku došlo v letech 1862-1863. Původní záměr s výměnou střešní krytiny byl rozšířen a první etáž střechy byla přestavěna na druhé patro. V místě, kde původně začínala střecha, navázalo druhé patro budovy, které sahalo do stejné výšky jako první etáž střechy. Následně se celá budova zastřešila, nyní již jednoduchou sedlovou střechou se třemi vikýřovými okny, krytou opět břidlicovou střešní krytinou. Celková výzdoba fasády byla v přízemí a prvním patře bohatší než v novém druhém patře.
Pilastry nesoucí balkon byly zdobeny na koncích volutami a nad obloukem vchodu byl v kartuši umístěn znak Řádu německých rytířů, který zdobil rovněž balkónové zábradlí. V plánech na tuto přestavbu se zachoval také půdorys sklepních prostor zámku. Do sklepa se vcházelo po schodech, nacházejících se pod hlavním schodištěm zámku, a byla v něm dlouhá chodba a osm velkých sklepních místností s valenou klenbou.
K zámku patřila veliká upravená zahrada, uzavřená kamennou hradbou, tzv. panskou zdí. Do zahrady, upravené ve francouzském stylu, se vstupovalo dvěma bránami, z nichž každá byla na jedné straně zámecké budovy. Zahrada byla osazena cizokrajnými stromy a keři, mezi nimiž vedly upravené cestičky s lavičkami.
Nalevo od zámku tvořila součást panské zdi budova – míčovna, sloužící pro společenské a taneční příležitosti. Jednalo se o jednopatrovou budovu s dvouetážovou střechou. Míčovna měla obdélníkový půdorys a z obou stran na ni navazoval menší přízemní objekt.
Příjezdová cesta k zámeckému areálu, ohraničená lipovou alejí, procházela vstupní branou, po jejíchž stranách byly dvě menší branky pro pěší příchozí. Na každé straně vstupní brány tvořila součást plotu jedna hospodářská budova – panská stodola – dřevěné, přízemní objekty obdélného půdorysu. Za bránou pokračovala cesta lemovaná stromy až k zámku, podél cesty stály další budovy patřící zámku. Na pravé straně to byl ovčín a s ním sousedící budova rozdělená na dvě části. V jedné byla úřední kancelář a v druhé části kravín. Naproti stála podobná stavba, v níž bydlel správce a ve druhé části šafář. Tento domek měl vlastní zahradu, osazenou stromy a obehnanou nízkou cihlovou zídkou, na jejímž protějším konci stál malý domek, sloužící jako obydlí zahradníka. Poslední budovou zámeckého areálu byl objekt stojící na úrovni zámku, hned za panskou zdí - dům lokálního kaplana. Šlo o přízemní dům obdélníkového půdorysu. Zajímavý byl taktéž objekt vedle domku zahradníka, který plán označuje slovy „altes Brennereigebäude“ - starý lihovar nebo též palírna. Na plánu z roku 1823 tato budova nebyla zachycena. Ze situačního plánu lze rovněž vyčíst, že v celém zámeckém areálu se nacházelo sedm studní.
Roku 1894 za velmistra řádu německých rytířů, arcivévody Evžena Habsburského, vzniklo v hrabyňském zámku Lesnické muzeum.
Po rozpadu Rakousko-Uherska pobýval arcivévoda Evžen ve Vídni a z té byl nucen v roce 1919 emigrovat. Na našem území byl naposledy v Opavě v září roku 1918. Veškerý majetek řádu na území nově vzniklého Československa byl postaven pod nucenou správu. Vyjímkou nebyl ani hrabyňský zámek v němž byla zřízena česká měšťanská škola, která byla umístěna do prvního patra a muzeum se přestěhovalo do patra druhého.
 
Zámek
 
Hrabyňské zámecké muzeum
Většina našich zámeckých sídel se vyznačuje nejen osobitou atmosférou a nenahraditelnými kulturními hodnotami, ale častokrát můžeme nalézt rovněž neopakovatelné jedinečnosti vázané ke konkrétnímu objektu nebo osobnosti. Od počátku 20. století se mohl hrabyňský zámek chlubit zvláštní muzejní sbírkou. Díky archivním zdrojům jsme o ní dostatečně informováni. Tvůrcem zámeckého muzea v Hrabyni byl poslední velmistr z habsburského rodu, arcivévoda Evžen. Uměnímilovný velmistr inicioval budování řádového muzea na novostavbě hradu Bouzova, rozšiřoval galerii a sbírky v bruntálské rezidenci, na hradě Sovinci nebo na zámku v Dlouhé Loučce. Ani Hrabyň nezůstala stranou. Od prvních let 20. století na zámku vznikala menší kolekce předmětů cíleně budovaná velmistrem. Její podobu známe na základě prvních dochovaných inventářů z roku 1919. Celá sbírka čítala 386 předmětů a nalezli bychom zde řadu portrétů samotného arcivévody i dalších členů panovnického rodu. Mezi obrazy, bylo jich 60, byly zařazeny rovněž krajinomalby, hlavně veduty s pohledy na řádová sídla. Osobní zaměření sbírky dokazuje řada předmětů, mezi nimi jmenujme fotografie arcivévody, upomínky na výstavy, střelecké trofeje, dýmky, čutory, kazety nebo mince. Privátní zaměření souboru znásobovaly taneční pořádky z vídeňských plesů, pozvánky, programy divadel a cirkusů, čestné diplomy, plakety, záložky do knih nebo kravaty.
Zmíněné inventární seznamy z roku 1919 byly pořízeny v souvislosti s uvalením nucené správy na celý řádový majetek. Jednání o konfiskaci se značně protáhly, nakonec sbírky musely ustoupit české škole organizované v prvním patře a došlo k jejich stěhování do vyššího podlaží. V polovině 30. let minulého století bylo obnoveno jednání mezi řádem a Československou republikou o majetkovém vypořádání v případech mobiliárního vybavení řádových hradů a zámků. Při této příležitosti se hrabyňská kolekce dočkala nové inventury. Provedl ji ředitel košického muzea a zároveň vládní rada dr. Josef Polák. Z celého souboru určil k ocenění jen 27 souborů a jednotlivin a podstatnou část sbírky již nerozepisoval. V zápise nalezneme také celkovou charakteristiku muzejní kolekce. Povolaný odborník ji tehdy označil jako seskupení diletantských prací a galanterního, bazarového zboží bez valné hodnoty. Po uzavření inventarizace byly použitelné předměty rozvezeny na jiné objekty řádu a posléze rozptýleny v jeho sbírkách. Tím se uzavřela epizoda hrabyňského zámeckého muzea. Můžeme se ještě zastavit nad odsudkem při hodnocení kvalit specifické muzejní sbírky. Mezi řádky můžeme vyčíst nechuť vůči reprezentantovi habsburského rodu a opatrný přístup státu k řádu německých rytířů. Dnes by hodnocení dopadlo zcela určitě jinak, ale samotný zámek je již jen historickou připomínkou a skladba zámeckého muzea zajímavou epizodou v dějinách panského sídla i v historii muzejnictví v českém dílu Slezska.  
 
Zapomenuté obrazy
Řád německých rytířů byl vlastníkem hrabyňského panství od roku 1837. Přirozenou dominantu obce v té době představoval, kromě věhlasného kostela, rovněž zámek se svým areálem. Ovšem řádoví velmistři si jej za své sídlo nezvolili, tuto reprezentativní funkci naplňoval zámek v Bruntále. Hrabyňský zámecký objekt sloužil hlavně pro účely úřední správy panství a řádovou vrchnost ve svých zdech hostil jen při příležitostných návštěvách. Roku 1894 se stal velmistrem arcivévoda Evžen Habsburský. Od počátku svého působení na nejvyšším místě v řádu dbal o rozšiřování uměleckých a historických sbírek na mnoha řádových sídlech. Byl milovníkem umění se zalíbením v historii, proto se zajímal o obrazy, kresby a grafiky různých žánrů a časových období. Tehdejší řádové dominium bychom nalezli ve Slezsku a na severní Moravě rozdělené do několika panství. V některých se dochovala starší zámecká sídla,
o jejichž zvelebení, dle možností, nový velmistr usiloval. Rovněž usilovně soustřeďoval dobové kresebné a malířské pohledy na řádové hrady a zámky nazývané veduty.
Již dva roky po uvedení do nejvyššího úřadu, roku 1896, inicioval vznik jedinečného souboru olejomaleb zachycujících historické dominanty jednotlivých panství. Pro realizaci si vybral mladého a nadějného umělce, malíře Reinholda Völkela z Vídně. Během následujících deseti let vzniklo devět malířských děl, sjednocených technikou provedení, formátem a hlavně tématikou. Obrazy se dochovaly do dnešních dnů, proto můžeme obdivovat důstojnou vznešenost hradů Bouzova a Sovince, podoby dvou zámků v Dlouhé Loučce, Smolkově nebo v Bruntále, historické řádové budovy v Opavě a ve Štítině a v neposlední řadě dobovou atmosféru zámku v Hrabyni. Hrabyňské sídlo malíř zachytil v přísně čelním pohledu s prokresleným průčelím. První plán představuje parková úprava se vzrostlými stromy, keři a trávníky s lavičkami zvoucími k posezení. Veduta je oživena skupinkou lovců se psy. Prosluněná atmosféra realistické a propracované malby prozrazuje barvy raného podzimu. Neznáme přesný rok vzniku této veduty, můžeme ji pouze rámcově zasadit do let 1896-1905, kdy vznikl celý uvedený soubor. Obraz hrabyňského zámku spolu s ostatními díly kolekce z dílny Reinholda Völkela byl od doby svého vzniku umístěn na rezidenčním zámku řádu v Bruntále. Nachází se tam dodnes jako součást kmenového zámeckého mobiliáře. Zatím je skryt v depozitáři a čeká na restaurování, poté bude vystaven spolu s ostatními díly souboru v bruntálské zámecké instituci. 
Před několika lety se v ústředí řádu německých rytířů ve Vídni podařilo v tamějších uměleckých sbírkách dohledat dvě předlohové kresby k uvedenému souboru. Jedna z nich představuje zámek v Bruntále a druhá hrabyňské sídlo. Jsou provedeny technikou akvarelu na papíře a dokazují pečlivý přístup malíře k zadávaným tématům. Pro velmistra zřejmě tvořil prvotní návrhy, teprve po konzultacích a schválení zadavatelem realizoval olejomalby. Zatímco pro celý soubor obrazů jsou charakteristické světlo a barevnost pozdního léta a podzimu, pohledy na zámky v Hrabyni a v Bruntále mají zimní atmosféru se zastřenými a chladnými barvami.
Oba pohledy na hrabyňský zámek nejen dobře ilustrují rané dílo začínajícího vídeňského umělce. Zároveň reprezentují kvalitní obrazový pramen pro poznání vývoje historické architektury zámeckých sídel v českém dílu Slezska. Mohou také dnešnímu člověku ukázat malebnost a půvab zaniklé dominanty obce.
 
Zámecká míčovna
Tato budova, označovaná jako míčovna, se nachází již na nejstarším vyobrazení zámeckého areálu. Na situačním plánu z roku 1855 je tato budova popsána jako belvedér. Mezi lety 1855-1894 došlo k přestavbě budovy a hlavně ke změně jejího účelu, neboť v popisu budov zámeckého areálu z roku 1894 je již označena jako sýpka. Ze současného stavu je patrné, že objekt byl přestavěn z původní společensky využívané budovy na budovu hospodářskou. O prvním využití svědčí zbytky freskové výmalby, které se dochovaly do dnešních dnů v nepatrných zlomcích okolo oken v nejvyšším patře budovy.
Málokdo by si dnes představil, že poslední zbytky zámecké sýpky byly kdysi součástí poměrně rozsáhlého zámeckého komplexu.
Druhá světová válka a urputné boje koncem dubna 1945 způsobily, že celá budova zámku vyhořela. Přesto vydal Okresní národní výbor v Opavě 22. 4.1949 povolovací výměr na celkovou rekonstrukci objektu. Nakonec však došlo, pravděpodobně vzhledem k vysokým nákladům na zamýšlenou rekonstrukci, k demolici. Zámecký areál spolu s ostatními hospodářskými objekty a rozsáhlými lesními pozemky převzaly Severomoravské státní lesy, závod Opava, polesí Hrabyně. K areálu tehdy patřila i budova sýpky a po válce zde došlo k její úpravě na skladiště a garáž.
Dalekosáhlé změny nastaly především po roce 1989. Objekt sýpky s přilehlými pozemky byl Severomoravskými státními lesy Krnov převeden na MNV v Hrabyni k 1. 10. 1989 s tím, že objekt bude adaptován pro potřeby MNV Hrabyně a jím řízené organizace. V polovině roku 1990 začalo tehdejší zastupitelstvo obce zvažovat návrh na prodej celého objektu Moravskému družstvu programátorů. Moravské družstvo programátorů zde chtělo ve spolupráci se Slezskou univerzitou v Opavě vybudovat výzkumné vývojové pracoviště zaměřené na vývoj programového i technického vybavení výpočetní a řídící techniky pro rychlé digitální zpracování signálů. Nesouhlas se zamýšleným odprodejem objektu sýpky projevil především Český svaz ochránců přírody v Hrabyni, který hájil stanovisko, aby objekt zůstal ve vlastnictví obce, odprodej sýpky považovali zástupci tohoto sdružení za krajně neuvážený počin, jehož důsledky by pro obec mohly znamenat neodčinitelnou ekonomickou a kulturní ztrátu. Odpovědnost za tento krok přirozeně padla na radu MNV, zvláště na její hrabyňské členy. Návrhy Českého svazu ochránců přírody vycházely z možností využití celého areálu a jeho následného propojení s Památníkem ostravské operace s rozšířením výstavních prostor. V srpnu 1990 byla předsedou MNV jmenována komise, která měla odborně posoudit návrhy na využití zámecké sýpky a doporučit MNV řešení tohoto problému. Mezi občany dokonce proběhla anketa, která se dotazovala pouze na možnost využití zámecké sýpky odprodejem Moravskému družstvu programátorů, z 51 dotazovaných vyslovili nesouhlas jen 3 občané. Jiná varianta v anketě v zásadě nezazněla, ačkoliv existovala.
Všichni přítomní zastupitelé dne 21.8.1990 vyslovili souhlas s prodejem této nemovitosti, s výjimkou pana V. Nováka, který proti prodeji ostře protestoval, komisi prohlásil za neodbornou a nereprezentující obyvatelstvo Hrabyně a jednání s rozhořčením opustil. Komise po seznámení se všemi písemnými a grafickými podklady doporučila radě MNV v Hrabyni schválit žádost Moravského družstva programátorů a přistoupit k prodeji nemovitosti s podmínkami, že kupující zachová na pozemku stávající objekt, objekt bude využívat k účelům uvedeným v žádosti o prodej, projektová dokumentace bude konzultována s odborem kultury ONV v Opavě a pro zamezení spekula-
ce s nemovitostí si MNV zamlouvá předkupní právo.
V roce 1992 navrhnul Národní památkový ústav v Ostravě zámeckou míčovnu k prohlášení za nemovitou kulturní památku. Hodnota objektu byla shledána především v jeho původní funkci a stáří, ale také ve významných vazbách k historii obce a k dějinám Opavska. Fakt, že míčovna, nazývaná také belveder a podle pozdějšího využití sýpka, se dochovala jako jediný objekt zámeckého areálu, podtrhuje význam a důležitost jeho zachování do budoucna.
Obec Hrabyně, v dobré víře změny špatného stavu míčovny, prodala objekt Moravskému družstvu programátorů, které přišlo s  ambiciózním projektem přestavby a následného využití objektu coby vzdělávacího centra.
Obec Hrabyně v roce 1999 požádala Ministerstvo kultury o zařazení míčovny do seznamu kulturních památek s tím, aby nedošlo k případné devastaci a následné demolici objektu. Ministerstvo kultury počátkem roku 2004 požádalo Magistrát města Opavy a Krajský úřad v Ostravě o stanoviska k prohlášení míčovny za kulturní památku. Krajský úřad v této věci ovšem vydal negativní stanovisko a Ministerstvo kultury 27. 12. 2004 svým rozhodnutím neprohlásilo tento objekt za kulturní památku.
Nešťastný vývoj kolem míčovny vyvrcholil v roce 2004 likvidací společnosti Moravské družstvo programátorů a následná dražba budovy a přilehlého pozemku v červnu 2004 přivedla nového majitele. Nový nabyvatel bez jakéhokoliv vztahu a uvědomění si hodnoty celého objektu provedl vnitřní úpravy spočívající v odstranění nosných trámů budovy, což mělo za následek vážné narušení statiky celého objektu. Škoda jen, že tato budova je dnes v katastrofálním stavu a stále chátrá, protože se po roce 1989 stala předmětem spekulací s nemovitostmi a technický stav se zhoršoval až do dnešního havarijního stavu.
Přes všechny peripetie se v současnosti snažení obce Hrabyně ubírá směrem k zamezení demolice a k možné rekonstrukci a zachování celého objektu do budoucna jako jedné z mála pamětihodností obce, které upomínají na její rozvoj v 18. století a nesou paměť období dlouhého bezmála tři sta let.
 
Zámek
 
Svatá Anna
Před vstupem do zámku byla postavena socha sv. Anny, která byla ve válečných letech 1945 zcela poničena. V současné době je připravena kopie sochy sv. Anny, která bude umístěna u kostela na „Městečku“. Autorem kopie této sochy je Pavel Ország a socha bude na své místo instalována u příležitosti oslav 630. výročí od první písemné zmínky o obci 9. prosince 2007.
 
 
Svatá Anna 
 
Sv. Anna je matkou Panny Marie a její uctívání dosáhlo vrcholu v 15. a 16. století, kdy roku 1481 přijal papež Sixtus IV. Annu do římského kalendáře a v roce 1584 nařídil papež Řehoř XIII. slavit svátek sv. Anny. Jméno Anna je hebrejského původu a znamená „milostiplná“. Její uctívání podporovaly všechny významné řehole. V mnoha zemích byly dříve slavné pouti sv. Anny, např. v Annabergu (Dolní Rakousko), Sulzbachu a Unterkreuzbergu v Bavorsku nebo v Nantes, Apt a Anne d´Aury ve Francii. Annu lidé prosí za šťastný sňatek a manželství, za šťastný porod a za svou si ji berou matky, vdovy, hospodyně, dělnice, horníci, tkalci, soustružníci, umělečtí truhláři, mlynáři, kramáři, provazníci, krejčí, krajkáři a mnoho dalších.
 
Svatý Jan Nepomucký
V roce 1777 dal hrabě Josef Mistrovský postavit sochu sv. Jana Nepomuckého ve známé hrabyňské aleji. Přes 200 let stál na tomto místě a vítal poutníky a příchozí do Hrabyně. Byl i přímým účastníkem bojů 2. světové války, kdy byl značně poškozen. V sedmdesátých letech minulého století byl přemístěn, na své původní místo se vrátil v roce 1991. A tak opět stojí mezi lípami známé, umělci opěvované, hrabyňské aleje. 
 
Svatý Jan Nepomucký    
 
Letohrádek Charlottenburg
Téměř ve všech zmínkách o Hrabyni a hrabyňském zámku narazíme na zprávu o letohrádku Charlottenburg, ale je to vždy jen informace o jeho existenci. O Charlottenburgu se zmiňuje Faustin Ens ve svém díle Das Oppaland: „… patří sem ještě od opavské komendy vpravo v lesnatém a velmi líbezném údolí položený bývalý letohrádek, nyní myslivna Charlottenburg.“ Nejpodrobnější informace najdeme v Kučově knize Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: „Letohrádek Charlottenburg se nachází v údolí pod Hrabyní, byl postaven koncem 18. století a pojmenovaný po Charlotě Mitrovské z Nemyšle, příbuzné Josefa Mitrovského. V první polovině 19. století jej dal Antonín Mitrovský přestavět na myslivnu zvanou Benešovka.“
V dnešní době můžeme myslivnu najít, pokud odbočíme pod hrabyňským kopcem z hlavní silnice do lesa. Jedná se však o budovu, která má s bývalým letohrádkem společné jen místo, na němž stojí. V dnešní době slouží jako obydlená hájenka.
 
Kříž u rybníka
V rohu zahrady u Cy-
priána Krejčího stála ze strany od cesty k rybníku lípa. Do té lípy někdo vbil hřebíka pověsil naň malý obrázek Svaté Trojice. Naproti byla starší svobodná žena, která vždy, když šla na pole nebo z pole, zde poklekla a modlila se. Jednou byl Cyprián Krejčí v Opavě na trhu a koupil tam velký obraz Svaté Trojice malovaný na plechu. Ta žena pak stále před obrazem klečela a modlila se. Krejčí však lípu zboural a postavil na jejím místě svatý kříž, na který šetřil po halířích. Kříž byl postaven na jaře roku 1902, vysvěcen byl v roce 1903.  
 
Kříž u rybníka
 
Pamětní deska Arnoštu Chamrádovi
U příležitosti devadesátého výročí narození slezského písničkáře Arnošta Chamráda byla na jeho rodném domě 7. září 1969 slavnostně odhalena pamětní deska. Hlavní projev měl tehdy spisovatel Milan Rusinský, který připomenul význam tohoto hrabyňského rodáka. Chamrádova hospoda, v níž se Arnošt narodil, je již zbourána. Pamětní deska našla své místo na budově základní školy, která stojí v sousedství bývalého (dnes již neexistujícího) rodného domu Arnošta Chamráda. 
Pomník Rudolfa Gudricha
V roce 1862 se v Hrabyni narodil zakladatel slezského hasičstva Rudolf Gudrich. V roce 1927 byla odhalena pamětní deska na jeho rodném domku, který byl v bojích o Hrabyň zničen. 9.7.1950 byl v Hrabyni slavnostně odhalen Rudolfu Gudrichovi pomník, který věnovalo „vděčné hasičstvo slezské“. Na slavnosti k odhalení pomníku se sešlo velké množství slezských hasičů i občanů Hrabyně a celého širokého okolí.   
 
Pomník Rudolfa Gudricha 
  
Pomník Karla Engliše
V roce 1992 byl v Hrabyni na „Městečku“ odhalen pomník nejvýznamnějšímu rodáku, JUDr. Karlu Englišovi, šestinásobnému ministru financí v předválečném Československu, guvernéru národní banky a rektoru Karlovy univerzity. Od té doby se jeho památce poklonila řada významných osobností, mezi nimi také prezidenti České republiky Václav Havel a Václav Klaus.
Návrh řešení pomníku je dílem Ing. arch. Godharda Jandy, včetně bronzové desky umístěné na domku K. Engliše.
 
Pomník obětem I. a II. světové války
V roce 1960 byl postaven a slavnostně odhalen pomník obětem I. a II. světové války na místě, kde stál původní pomník padlým v I. světové válce. U příležitosti 60. výročí osvobození Hrabyně a ukončení II. světové války byla na pomníku odhalena nová pamětní deska za přítomnosti veteránů z II. světové války.
Památník II. světové války
Základní kámen ke stavbě památníku byl položen 29. dubna 1970 za účasti tehdejšího prezidenta, Ludvíka Svobody, a velitele 4. ukrajinského frontu, maršála A.I. Jeremenka. Stavět se ale začalo až v květnu 1976 a otevřen byl památník v roce 1980, tehdy jako Památník ostravské operace. Areál je tvořen správní budovou a budovou památníku, kolem níž je vybudován symbolický hřbitov. Na něm je umístěno 13 000 destiček se jmény padlých. Je zde pět tisíc destiček se jmény občanů severní Moravy a Slezska, kteří padli na všech frontách války, v domácím odboji nebo byli umučeni nacisty, tisíc destiček patří příslušníkům 1. čs. armádního sboru, kteří padli v rámci ostravské operace, jsou zde jména šedesáti sedmi amerických pilotů, kteří byli sestřeleni nad územím Moravy při operacích 15. letecké armády. Sedm tisíc jmen patří příslušníkům 4. UF. Před objektem je prostorná nástupní plocha, ale k hlavní budově lze přijít i krásnou lipovou alejí. K objektu patřil a patří i skanzen bojové techniky, který byl od otevření umístěn naproti parkoviště za hlavní komunikací I/11. V roce 1992, kdy byl tento pozemek navrácen v restituci, je bojová technika umístěna v lipové aleji.
Původně byl památník pouze místem piety a nebyl chápán jako muzejní objekt. Nebyla zde umístěna žádná expozice, památník byl bohužel u příležitosti různých výročí zneužíván spíše k ideologickým a propagandistickým účelům, než k připomínání hrdinství a statečnosti čs. vojáků a civilních obyvatel za II. světové války. Na co návštěvníci vzpomínají dodnes, byl kinosál s ojedinělou předozadní projekcí.
Samostatná expozice, která prezentovala ostravskou operaci, byla otevřena v zámku v nedalekých Kravařích.
V roce 1992 se památník stal součástí Slezského zemského muzea. Od roku 1996 zde probíhaly přísahy vojáků Armády České republiky, a to Výcvikové základny logistiky v Opavě. Květnové přísahy v roce 2000 se zúčastnil i tehdejší prezident republiky Václav Havel, který při této příležitosti navštívil i památník a kytici položil i u pomníku prof. Karla Engliše. Poslední přísaha se zde konala v roce 2004.
Od otevření v roce 1980 až do roku 2005, kdy byl památník pro veřejnost uzavřen, jej navštívilo asi 1,3 mil. návštěvníků.
 
Pomník Karla Engliše

Rekonstrukce památníku
V roce 2000 byl památník nařízením vlády vyhlášen Památníkem II. světové války, ústředním památníkem tohoto druhu na území ČR. Aby však mohl dostát svému poslání, muselo se přistoupit k jeho celkové rekonstrukci, protože po mnoha stránkách objekt nevyhovoval jak provozním potřebám, tak současným technickým, bezpečnostním a požárním normám.
Správní budova, která doposud sloužila jen jako provozní zázemí a depozitáře, se promění v multifunkční budovu s výstavními prostorami, badatelnou, obřadní síní, která bude moci sloužit i pro přednáškovou, seminární a kulturní činnost, a výstavními prostorami, v nichž bude trvalá expozice generála Heilodora Píky, rodáka z nedaleké Štítiny, a dále expozice obce Hrabyně.
Největší změny zaznamená samozřejmě hlavní budova památníku, a to především po stavební stránce. Prioritou je zajištění bezbariérového přístupu do všech pater objektu, v tomto případě vybudováním nájezdových ramp a výtahu, a modernizace technického zázemí objektu.
Prezentovány zde budou dějiny II. světové války pomocí moderních technologií. U všech tematických celků budou mít návštěvníci k dispozici infokiosky s počítači, kde si budou moci vyhledat dobové fotografie a dokumenty, a s plazmovými obrazovkami, na nichž si budou moci promítnout krátké dobové dokumentární snímky. Expozice je navržena tak, aby se návštěvník mohl po objektu pohybovat sám bez doprovodu lektora a aby si sám mohl vybrat, co ho zajímá a do jaké míry se chce s danými tématy seznámit.
Návštěvníkům se otevřou i dosud ukryté duté prostory obou klínů, které tvoří dominantu budovy. 
Rekonstrukcí prochází i symbolický hřbitov, venkovní prostory a komunikace. Pokud vše půjde podle harmonogramu, slavnostně by měl být památník otevřen v roce 2008.